Lidská duše, klonování a genetické inženýrství.

Lidskou duši zatím nikdo neprokázal, nezměřil a pokusy ji definovat, spadají do oblasti filozofie a náboženství.

Kdo ví, zda se věda nedostane k nutnosti duši nějak kategorizovat obloukem a to díky rozvíjejícím se snahám zvládnout klonování, genetickou manipulaci, popř. pěstování lidských částí na zvířecích nositelích.

Jaká by byla duše geneticky upraveného jedince? Jaká je duše klonu? Není důvodem neschopnosti klonů či zmutovaných jedinců dlouhodobě přežít právě to, že jejich duše je neslučitelná s jejich fyzickou podstatou?

Pokud by náhodou klonovaný jedinec přežil, měl by stejnou duši, jako původní „předloha“? Pokud ano, jak to? Pokud ne – byl by to identický klon?

To jsou otázky, na které dnes těžko najdeme odpověď, ale vědecké či ještě širší veřejnosti možná vstoupí do cesty nutnost zabývat se dosud neuchopitelnou lidskou duší stejně tak, jako nedávno vstoupila právnické a vědecké veřejnosti do cesty nutnost zabývat se definicí pojmu „lidský“.

Biolog Stuart Newman z Newyorské lékařské univerzity ve Valhalle totiž podal na Americkém patentovém úřadu žádost o patent na tzv. „chiméru“, což mělo být stvoření vytvořené vložením embryonální kmenové buňky jednoho či více živočišných druhů do embrya jiného druhu. Výsledný tvor může vypadat jako zástupce jednoho druhu, ale mít buňky nebo orgány druhu druhého.

Tohoto lékaře k podání takového patentu nevedla zvrhlost ani ziskuchtivost, ale přesný opak. Tímto patentem chtěl údajně na co nejdelší dobu zbrzdit rozvoj biologických technologií.

Patentový úřad žádost o patent odmítl a rozhořel se mnohaletý právní spor, který lékař nakonec prohrál.

Výzkumy týkající se klonování a mutování organismů tedy mohou pokračovat dál.

Je důvod k obavám?
 

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že tajné výzkumy se dostaly mnohem dál, než je veřejnosti známo. Že někde v tajných laboratořích šílených miliardářů už běhají tvorové stvoření jenom jako živná půda pro náhradní orgány.

Celá tato záležitost mě také donedávna hodně znepokojovala, ale jen do doby, než jsem si uvědomila, že se zde trošičku zapomíná na tu neprokázanou hypotetickou „duši“, která ovšem je možná (podle mého názoru zcela nepochybně) naší pravou a jedinou nesmrtelnou podstatou.

Ulevilo se mi.

Biologické technologie mohou hrát škatulata hejbejte se s buňkami po libosti, ale dokud nebudou schopni vytvořit ve zkumance duši, uchopit ji pinzetou a vložit do vytvořeného organismu, všechny jejich pokusy budou pouze stavěním hradů z hodně suchého písku.

A pokud přijde den, kdy to umět budeme, nemusíme se již bát ničeho, protože tehdy se sami staneme Bohy – stvořeni původně k jeho obrazu – a nakonec schopni stejné práce jako on: tedy vytvoření života k obrazu svému.