Křesťané a věštění

Každý vykladač karet se dozajista někdy časem setká s negativním postojem křesťanů – hlavně římských katolíků k této činnosti.

Dlouho se snažím najít někoho, s kým by se na toto téma dalo podiskutovat, neboť i já se za věřícího člověka pokládám, byť k tomu žádnou církev nepotřebuji. Mé úmysly jsou dobré a snažím se dělat věci podle nejlepšího vědomí a svědomí a pokud bych se setkala s argumentem, který by srozumitelně vysvětlil, proč je kartomancie doopravdy špatná, asi bych svůj vztah k této své zálibě přehodnotila.

Leč nestalo se.

Pokud jsem se setkala s odpůrcem věštění z náboženských důvodů, většinou buď diskuzi a-priori odmítal, nebo jsme záhy zjistili, že o tom, jak vykládání karet funguje, jaké jsou motivace tazatele a vykladače, jaký to má dopad na jeho život, nevědí vůbec nic nebo podléhají zcela mylným představám.

Křesťané berou svůj negativní postoj povětšinou ze zmínek v Bibli a z jejich výkladů.

Nuže, co se v Bibli o věštění píše?

Zásadní zmínku můžeme najít v Páté knize Mojžíšově, jinak též zvané Deuteronomium. Tato kniha je zaměřena na dodržování Hospodinových příkazů. Věřící jsou v ní krom jiného vyzýváni, aby se odvrátili od falešných proroků a je jim slibováno seslání proroka pravého.

Deuteronomium 18,1-22 (EKUM)

18,10 Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj

18,11 ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.     

18,12 Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody.

18,13 Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha.

18,14 Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.

18,15 Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat,

18,16 zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel."

18,17 Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli.

18,18 Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.

18,19 Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti.

18,20 Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře."

18,21 V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?"

18,22 Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.

Tolik Bible.

Domnívám se, že námitky křesťanství proti vykládání z karet jdou ze tří zdrojů:

1.)     Ortodoxní podléhání příkazům Bible ve stylu smíš-nesmíš.

2.)     Pochyby o „zdrojích“, z nichž se k věštci věštba dostává.

3.)     Přesvědčení, že nahlížení do vlastního osudu se příčí poslušnosti vůči Bohu, jenž na nás náš „Osud“ seslal.

Podívejme se nyní podrobněji na tyto jednotlivé zdroje.

S lidmi ortodoxně podléhajícím příkazům vyčteným z Bible se nedá moc diskutovat.

Část lidí obracejících se k víře tak činí proto, že jim vyhovuje, že si nemusejí dělat vlastní závěry a mít vlastní názor – jsou rádi vedeni někým jiným, kdo jim říká, co dělat mají a co ne a co je správné a co ne. Pokud jim takováto autorita sdělí, že věštění je fuj, pak k tomu není moc co dodat, pokud se v jejich očích sám vykladač nestane autoritou ještě větší.

Tito lidé většinou nejsou schopni definovat žádný smysluplný argument, proč by kartomancie měla být špatná, dostatečným argumentem pro ně je, že „je zakázaná“. Většinou se o tom odmítají i bavit, jako by i pouhá diskuze o tom, byla něčím, co je pošpiňuje.

Někteří více přemýšliví věřící mají pochybnost o tom, kdo vykladači vnuknutí sesílá a obávají se, že za tím lze vytušit síly nějakým způsobem nedobré, nebo ne blízké Bohu. Tyto lidi většinou diskuze zajímá velmi a dobrým argumentem, který jim jejich názory zpochybní, je, že vykládání z karet, pokud je prováděno řádně, slouží člověku k užitku a pomáhá mu nalézt správnou životní cestu. Mnohé takové věřící totiž nenapadne možnost, že mechanismus věštění může být jedním z Božích nástrojů, jak nám sesílat znamení.

S třetí kategorií odmítačů věštění je pořízení stejně špatné, jako s tou první – a musím se přiznat, že o jejich argumentech často uvažuji, protože si myslím, že pokud se vykládání přehání a zneužívá, mohou se stát pravdivými.

Správný postoj křesťana je, že se vydá do rukou Boha s totální důvěrou. Vyhýbá se jakýmkoliv pochybám – a tedy i zvědavosti. Snaha nahlédnout do osudu a dokonce ho posléze ovlivnit je pro takové křesťany vzpírání se poslušnosti a touha mít větší vládu nad světem, než nám přísluší. Svůj osud má správný křesťan přijímat, aniž by o něm cokoliv věděl. Jen tím prokáže skutečnou pokoru a důvěru.

Pokud budeme chtít tento názor rozporovat, narazíme na pár zásadních otázek:

- Je mechanismus kartomancie technika seslaná nám Bohem k našemu užitku, nebo je seslaná nějakou jinou (protikladnou) silou, která se „Jeho“ dílo snaží mařit?

- Lze skutečně osud ovlivnit, nebo je jeho součástí i to, že se nám v pravý čas dostane zásadní informace?

A samozřejmě se nevyhneme ani mnohem filozofičtějším úvahám na téma kdo/co vůbec Bůh je a co je osud.

Třetí kategorii odpíračů věštění mám nejraději, i když s nimi málokdy dojdete ke stejným závěrům. I tak s nimi ale bývá diskuze velmi inspirativní.

Vím, že motivace většiny lidí nahlédnout do karet skutečně pramení v tom, se něčemu vyhnout nebo před něčím pojistit – sebekriticky přiznávám, že tímto nešvarem trpím ve velké míře i já sama. Jenže je nutné si uvědomit, že to, čemu se snažíme vyhnout, může být posléze velmi cenná a zásadní životní zkušenost – a to i přes to, že je bolestná. Pokud věříme na reinkarnaci, musíme logicky dospět k závěru, že si tím jen zaděláváme na to, aby na nás ona zkušenost někde počkala v jiné podobě. Vyhýbání se něčemu, nebo pojišťování se před něčím je tedy pouhým oddalováním – podobně jako když děti fingovanou nemocí oddalují zkoušení ve škole.

Používání karetních výkladů s touto motivací je tedy i pro mě vlastně dosti sporné.

Proč tedy ale vůbec karty vykládat?

Podle mě mají karetní výklady ještě jednu velkou a nezanedbatelnou funkci a ta by se dala nazvat sebepoznávací, analytická a psychoterapeutická. Karetní výklad nám může pomoct rozklíčovat a pojmenovat nějakou nepřehlednou životní situaci nebo zmatený duševní stav. Uděláme-li si jasno v tom, co se vlastně děje, máme lepší východiska pro další rozhodování.

A nakonec je zde ještě jedna funkce – prostřednictvím karet lze požádat o pomoc. Podle našeho světonázoru může být adresátem Bůh, náš Strážný anděl, Alter Ego, nebo jakákoliv nespecifikovaná vyšší síla. Nebo i nakonec samy karty – neboť mnoho lidí má tendenci si je personifikovat do jakéhosi subjektu s vlasní vůlí. Touto činností se podle mě nezpronevěřuje nikdo ničím ničemu. Je to stejné, jako když věřící žádá Boha o radu seslanou třeba jako vnuknutí při motlitbě či meditaci. Jen je třeba mít na paměti, že v takovém případě je nutno žádat o radu jen z čistých úmyslů a dbát na dobro obecně nikoli pouze na vlastní. Žádat o radu, jak okrást souseda asi není ten nejlepší nápad.

Když to shrnu, nakonec pro vykládání karet platí to samé, co pro cokoliv. Špatné nejsou používané prostředky, ale pouze lidské úmysly. Má-li člověk dobré srdce a dobré záměry, nemusí se věštění bát.

Já k tomu dodávám: Nedávno jsem odpovídal na dotaz s podobnou tématikou v knize návštěv:

V bibli najdeme několik odkazů týkajících se věštců, nebo také jinak proroků. Ve Starém zákoně se s nimi můžeme setkat hned několikkrát, přičemž je nutné rozlišovat to, zda jejich ústy promlouvá prostřednictvím slova Bůh, či jsou jejich činy motivovány osobním prospěchem, nebo jinými důvody, které nepoházejí od Boha. Zatímco ti první, díky tomu, že k nim promlouval bůh, dokázali předvídat narození Ježíše, pomoci Králi Nabukanedzarovi vyložit jeho sen, nebo díky své vizi překonat těžká období, pro ty druhé, Bible příliš dobrých slov nemá.

 Nesporná pravda je, že vůle Boží je nám projevována bezpočtem náznaků a symbolů. To je jazyk, který se můžeme naučit, budeme li pozorně naslouchat a pozorovat. Asi by nemělo význam, aby tak Bůh činil, pokud by nám nedal možnost výběru, jakou cestou půjdeme.

 Proto osud jako takový podle mého názoru není dán pevně a do posledního detailu. Výklad karet je jednou z cest jak se naučit naslouchat tomu, co nám chce bůh říct. Řeč symbolů je univerzální a věčná. Bible je ovšem napsána tak, že svádí k různým, někdy i diametrálně odlišným výkladům a to samozřejmě umožňuje, že se můžete setkat s názorem odsuzujícím jakékoliv věštby, nebo esoterické rady, tak s názorem, který je připouští. Ostatně ve starověku byly tyto vědy věeobecně hodně provozovány. Jako u všeho, i zde si může každý vybrat. Pokud Bůh nechce, abych někomu něco sdělil, zkrátka mi to nevyjeví.... Ostatně cesty boží jsou nevyzpytatelné...

Ještě pár slov k magii- Řekl jim: "Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?" Vstal, pohrozil větrům i moři a nastalo veliké ticho.
Víra je základním kamenem magie, sama je magickou sílou. Každý kdo věří, je mágem, ať si to už uvědomí, nebo ne. Naopak, jakákoliv magie, nebude li prováděna s vírou v její působení, nemůže fungovat.