Alarzach- stránky o tarotu, astrologii a magii

Cesta posvátného buvola

Zenová báseň cesta posvátného buvola nebo také podle některých překladatelů Deset podobenství o býku je podle mého názoru jeden z nejlépe napsaných obrazů duchovní cesty. Autorství této básně je připisováno čínskému mistrovi jménem Kakuan, který žil někdy v rozmezí let 1100 až 1200 našeho letopočtu. Inspirací mu však byly předešlé verze taoistických podobenství, které však byly zakončeny osmým obrazem- nicotou . Pozorný čtenář jistě najde pararelu s jinými esoterickými učeními. Význam a síla těchto veršů přemohla vzdálenost věků a zachovala si svou údernost a jasnost.

Buvol nebo býk představuje v této básni věčný symbol života, opravdovosti a uskutečnění.

1. Hledání buvola

Ztracen v nekonečné dálce tohoto světa, prodírám se hustou trávou hledaje svého buvola. Brodím se hlubokou vodou, mířím ke vzdáleným vrcholkům hor. Cesta se zdá být nekonečnou. Mé tělo je vyčerpáno, zoufale tluče srdce. Kde jen mám hledat? Blíží se večer a k mým uším doléhá jen vrzání cikád ve větvích stromů.

Komentář: Buvol se ve skutečnosti nikdy neztratil- to jen člověk, který ztratil kontakt se svou přirozeností je hnán svými touhami a obavami životem. Hledá útočiště před světem, nechápe řeč svého srdce a neví kudy kam. Všude čaká jen bolest a ztráta, dobro a zlo se střídá jako den a noc a působi zmatek v duši.

2. Objevení stop

V lese na břehu řeky jsem zahlédl stopy. Tráva je polehlá, jak tudy buvol procházel. Půjdu za ním i do nejvyšších hor, sestoupím do hlubin propastí, buvol nemůže najít místo na zemi, kde by se přede mnou skryl.

Komentář: Člověk hledá a nachází cestu rozhodne se, že půjde za svým duchovním cílem, začíná chápat, některé základní principy učení, ale stále ještě v něm sídli touhy a obavy, stále ještě neprošel osobní proměnou.

3. Spatření buvola

Na břehu řeky naslouchám zpěvu ptáků. Stromy šumí a řeka teče. Tady se buvol nemůže schovat. Má mohutnou hlavu a vznešené rohy, žádný malíř jej však nedokáže nikdy věrně namalovat !

Komentář: Když se ztišíme, začneme naslouchat zvukům, kterým předtím nevěnujeme pozornost, vidíme avnímáme věci jinak než předtím.Jakmile se všechny naše smysly spojí, otevře se brána do skutečného světa. V každém činu nacházíme význam a jeho původ. Začínáme nahlížet na spojitost věcí a dějů.

4. Chycení buvola

Po urputném boji mu nasazuji ohlávku. Jeho vůle síla jsou nekonečné. Vláčí mě s sebou do vysokých hor, hlubokých roklin. Musím na nej požít svůj bič.

Komentář: Myšlenky však bloudí od extrému k extrému, člověk je zmítán pochybnostmi a touhami, je zmaten. Nyní už ví, že musí vytrvat a stát se pánem situace.

5. Krocení buvola:

Bez ohlávky a biče to nejde, jen chvíle nepozornosti a buvol prchá do dálky. Po delším výcviku však zkrotne, ochotně pak následuje svého pána.

Komentář: povznese-li se jedna myšlenka- ostatní ji následují člověk musí neustále bdít nad čistotou svých myšlenek, nepřipouštět žádnou pochybnost. Je to otázka výcviku mysli.

6. Návrat na hřbetu buvola

Usedám na buvola a jedu k domovu, pískám si na flétnu a tleskám do rytmu . Každý, kdo uslyší mou píseň, si notuje se mnou.

Komentář: Boj skončil zisk a ztráta jsou vyrovnány. Jdeme vpřed, bezstarostně jako děti.. Vše co děláme je čisté a bezprostřední.

7. Překročení buvola

Na buvolím hřbetě jsem dorazil domů. Také buvol si může odpočinout, ohlávka a bič jsou zbytečné. Svítá a má duše je radostná a klidná.

Komentář: V učení není dvojnosti. Není protikladů, rozdělování na dobré a zlé přináší jen utrpení. Ráj i peklo jsou tady na zemi, v našem nitru.

8. Buvol i člověk je zapomenut

Bič, ohlávka, člověk a býk- to jsou jen prázdné pojmy , nebeje nekonečně veliké a rozlehlé, slova se tříští v prázdnotě. Sněhova vločka se rozplyne v plameni. tudy procházeli mistři všech věků.

Komentář: Zmizely hranice, zmizely názory a představy o osvícení. není osvícení, ani ne-osvícení, není nikdo, kdo by mohl být osvícen.

9. Návrat ke zdroji

Ušel jsem dlouhou cestu, stojím znovu na jejím počátku u pramenů. Kdybych byl raději slepý a hluchý! Ušetřil bych si tolik námahy! Řeky těčou ve stejných korytech a květy voní pořád stejně omamně.

Komentář: Vše je tak jak má být. Pravda je od počátku pravdou, voda teče, sluce hřeje. Sledujeme běh světa a vidíme vše bez závoje iluzí, bez připotanosti i nenávisti.

10. Na trhu

V rozthaných šatech a bos přicházím na trh. Široce se usmívám a popíjím víno, pozdravím se s krčmářem i králem. Nepoužívám kouzla k prodloužení života, Před mými zraky i suché stromy rozkvetou..

Komentář: Kdo poznal pravou podstatu věcí, žije ve světě tak, že nikdo nepozná jeho mistrovství. Nesoudí lidi, nemá potřebu něco předávat, nebo cokoliv měnit. Přesto, že dokáže činit zázraky, nebo spíš právě proto nechává věcem přirozený průběh.